Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Mám sice jen jedno dítě, ale bohatě mi to stačí. Jsem neustále unavená, upocená... stále stojím u kamen, uklízim, peru žehlim... Inspirace ve vymýšlení, co dnes zase podnikneme zábavného... mi už dochází. Snažím se dítě dobře vychovávat, vše jí rozumně vysvětlovat, občas jsem jako ohraná gramofonová deska.
Někdy mi také dost ujíždí nervy, když potřebuji např. dožehlit, nebo dovařit oběd a dcera se na mě sápe, abych si šla hrát, zatím co mi přetékají hrnce... tak na ni zaječím, což obvykle u ní vyvolá histerický pláč, protože není po jejím :-/
Tělesné tresty nepraktikujeme. Málokdy se stane, že jí plácnu výchovně přes zadek, ale to už musí být, když neposlechne i přes mé varování (např. když se mi vysmekla z ruky a vběhla do silnicie).

Jinak zpět k tématu...Vůbec se necítím ve své kůži. Sama sobě se nelíbim. Nemám čas na holiče, kosmetiku, pedikúru a podobné věci.Dost se stresuju a stres zajídám sladkostma, tím přibírám.
Prostě na sebe nemám vůbec čas.
Ale ten pocit, když malá ke mně přijde, obejme mě a řekne svým hláskem a milým pohledem "Maminko, jsem Tvůj poklad", tak se rozzářim a řeknu si,že mi za to stojí