Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

I, ještě to přehodnoť. Já jsem byla s jedním dezorganizovaná, dceru jsem neuměla uspat, ještě v jedenáct večer mi skákala po hlavě. Nyní je z ní hodná tříletá holčička, která má moc ráda mladšího brášku, nedají bez sebe ránu. Syn od narození usínal v postýlce - položím ho a odejdu. Není na něj prostě tolik času a je to znát. Spí krásně dopoledne, odpoledne, v noci se několikrát budí. Ale je, narozdíl od dcery, vyspalý a neustále vysmátý, má nějaký režim, který mu očividně svědčí. Také si umí sám hrát, ačkoliv je jinak divoký, neustále odněkud padá a doma mu říkáme Spiderman, jelikož rád leze do výšek. Nikdy jsem necítila vlny ani vlnky štěstí, když jsem dceru pozorovala - ne takové, jaké jsem netrpělivě očekávala - najednou přišly, až když byly dva. Když je vidím spolu, tak mě to dojímá, že nejednou zamáčknu slzu. Je to bezva, nyní je jim 3 roky a rok.
PS: Doufám, že jsi dočetla až sem - je nutné ještě napsat, že jsem tři roky pořádně nespala, tři roky(s tříměsíční pauzou) kojím, takže to bude nějaká chemická reakce v mozku. Nálady se mi abnormálně prudce mění, takže si vychytala náhodou euforii .