Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

Ahoj Helo,

u prvního dítěte jsem zažila v podstatě totéž. Myslím, že to byla poporodní deprese, i když jsem ji nijak zvlášť neřešila, protože: "Přece to zvládnu".
Jakýs takýs vztah k synovi jsem začala mít kolem jeho 8.měsíce. Sice jsem se o něj do té doby samozřejmě velmi poctivě starala, ale... připadala jsem si jako robot a prostě dělala co bylo třeba. Bez radosti. Bylo dost těžké si to takto natvrdo přiznat, ale takto nějak to bylo. Když jsem se z toho vyhrabala, psala jsem o tom i článek sem na rodinu - někdy kolem října 2001 či později.

Vidím, že se to na synovi dost promítlo (dnes je mu 8 let) a docela lituji, že jsem s tím nedělala něco víc.
Zapoj rodinu, najdi čas pro sebe, dělej cokoli, co tě napadne a pomůže ti najít ztracenou radost a tím pádem ji pocítí i tvé dítě. Kdybys chtěla, můžeme si napsat soukromě.

Držím ti palce a na pozvbuzení ti chci napsat, že u druhého dítěte jsem mateřskou lásku cítila a užila si !
iva