Přidat názor k článku Proč nejsem šťastná?

těhotenství, zvláště - k ta hrůza - čekáme dvojčata... první děti, chtěné, ale v plánu to zrovna nebylo ) pak ztotožnění, věděla jsem, které z nich (A + B) aktuálně koplo...

dramatický porod a fakt pocit štěstí. Úplně totální, jakože nic lepšího už nebude, adrenalin na vrcholu, úleva (když se cítíš jako hroch... a pak splaske) a nádherný, ale nedonošený - tudíž zmítající se city obav, strachu, pýchy.... obav a radosti a pozorování těch tvorečků totálně závislých a jaktože je nemiluju jako manžela? .... a pak ty pocity tak nějak sílily.

A následovalo to postupné přilnávání se, poznávání, jeden malér za druhým tak nějak přežit a paradoxně, každý malér ukázal, jak velkou jsou naší součástí.

Ne každý má implantovanou lásku hned od početí. Já ne. Ale není mi prvotně vrozena, tak jako někomu, ale není to poporodní deprese. Je to zlom, fatální a totální změna celého života a strach, jestli na to vůbec máme, leckdy nastoupí až při prvních potížích. Fakt chápu.