Tak u mě to bylo taky takhle, klouček si postavil hlavu - měl jí prostě nakřivo, takže se nemohl dostat ven. Tlačila jsem skoro hodinu a PA mi poskakovala po břiše, nade mnou, resp. mezi mýma nohama, dvě doktorky a další PA. Hroznej strach a nekonečný nervy.., v závěru veliká radost, že malej je živej, v pořádku a zdravej!
Jakmile mi ho dali, bylo to štěstí největší. Já byla brzy fit a syn přibýval na váze, tak jsme šli po třech dnech domů. No a tam to začalo :-D. Byla jsem hrozně ráda, že ho mám, ale absolutně nic jsem nestíhala, než jen se věnovat jemu. Ano, je to samozřejmost, že jde hlavně o mimi, ale i tak to byl šok, že najednou nestihnu dát ani prádlo do pračky a umýt nádobí. Manžel byl s námi doma dva týdny a to mi ohromně pomohlo - připravoval mi jídlo, občas trochu "pofackoval" byt a hlavně mě neustále uklidňoval a podporoval, že všechno zvládám dobře atd.
Únava a nevyspání má obrovský význam ve vnímání nového člena rodiny, který si žádá vaši plnou pozornost. Jak tady mnohé píší, je to zkrátka úplně nová situace a je třeba se s mimčem sžít. Za čas se vše urovná, každá mamina si "zajede" svůj systém, který jí i mimču bude vyhovovat, a brzy přijde i ta radost
.