Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Je to hnus co to tu píšete,já mám desetiletou holčičku postiženou,nemluví,nechodí je moc hezká a nezažila jsem u ní,že by mi řekla mami,ale jsem štastná a ráda,že jí mám a nestěžuji si.Chci jen podotkonout k mamince,která si chtěla jen postěžovat,že to někdy psychicky nezvládá a některé jí tady osočujete,že si neměla pořizovat druhé.Já si pořídila druhé už z důvodu,ikdyž jsem věděla co mě čeká,abych mohla i zažít zdravé dítko,aby mi řeklo jednou mami,abych třeba někdy měla vnoučata.A taky vám můžu říct,že taky toho je na mě moc a manžel je v práci do večera a s dětmi se tak často ven nedostanu,jen když si zaplatím pečovatelku,aby s námi mohla ven,protože dceři je rok a půl a ještě utíká a já Nikolku nemůžu nechat bez dozoru.Chtěla jsem jen napsat,že každý má právo si pořídit dětí kolik chce a že je unavená a chce si postěžovat,tak do ní nebudu rejt vy dokonalé maminky.Jestli jsem někoho urazila,tak pardon,ale to mě dokáže naštvat,Místo,aby jste maminku povzbudily,tak jí taháte ke dnu.