Nepisu skoro nikdy odpovedi na clanky, protoze jsem cizinka a neumim psat perfektne cesky, ale na to odpovidat musim. Budete se smat ale ja jsem prave jedna z tech zen, ktera musela strasne touzit po diteti. Sest let a nebylo to vubec snadne. A vite, ze stejne jsem mela dost vsych nestastnych chvil. Jednou deprese trvalo cely mesic a to jsem uz dite mela dva/tri mesice. Manzel mi pomaha. Dite je opravdu klidnejsi nez mnoho miminek, ktere znam. A stejne se mi to stava. Mam tu vyhodu, ze si placnu a reknu si v dusi, "Vspomen si, jak jsi mela sest let takovou depresi. Konecne mas, co jsi tak chtela!" Ale po peti mesicich skusenostech poznavam jednu dulezitou vec. Musim si vyspat. Pokud jsem unavena, vsechno jde spatne. Casto musim si lehnout uprostred dne, kdyz dite spi a zrimnout se. Je to tezky protoze mam tolika veci, ktere musim delat a i dost ktere bych opravdu chtela delat. Jsem aktivni clovek a rada jsem furt v pochybu, tak musim si do toho nutit. Dite konecne spi a chci neco delat, ale vim, ze jsem unavena a ze, pokud si neodpocinu bude potom (treba dneska, treba az zitra) zle. A opravdu to pomaha. A vsechno stejne delam rychleje, kdyz jsem vyspala. Televize je jed. Ani ji nemam.
Předchozí