Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Děkuji autorce článku za upřímnost - málokdo se odváží takové pocity zveřejňovat, i když si myslím, že spousta z nás je taky prožívá. Někdy se cítím podobně jako autorka článku, na rozdíl od ní ale mám dvě babičky, díky kterým mám od těch raubířů aspoň na chvíli "pokoj" a pak se k nim zase ráda vracím. Dobrá zkušenost pro mě byla - ale chápu, že v některých rodínách to není reálné - když nám babičky jednou děti vzaly na několik dní a my byli úplně sami s manželem. A sice, přistihla jsem se, že jednak stejně pořád mluvíme hlavně o dětech, a taky, že se nám po nich stýská a že se na ně těšíme. Takže odloučení na chvíli je určitě prospěšné, pokud to jde. Taky ty každodenní problémy se, když z toho kola vypadnete, zdají mnohem menší a tahle zkušenost vám zůstane i potom, co se k nim vrátíte.
A za druhé, moc doporučuju pěstovat co to jde kontakty s ostatními maminkami. Mně osobně strašně nabije každá chvíle proklábosená s jinou maminkou byť o banálních věcech, a hlavně zjišťuju, že ostatní maminky mají podobné problémy, což je samo o sobě úlevné. Nehledě na to, že chvíli mluvíte normálně s dospělou osobou, vždyť komunikaci pořád jen s dětmi, to je za chvíli na hlavu.
A za třetí, vydržet, oni z tohoto těžkého období vyrostou a víc si budou hrát spolu.
(A pro ty nejodvážnější a pro ostatní pro zasmání - pořiďte si ještě třetí dítě, ono to paradoxně v něčem pomůže, alespoň taková je moje zkušenost )))))))))))))