já jsem štastná..moje těhotneství proběhlo hrozně. trávila jsem ho neustálými dohady a výčitkami s otcem mé tehdy ještě nenarozené dcery. odešel hned na začátku, dítě nechtěl.jenže ten partner v těhotentví k tomu miminku patří. dost jsem se trápila, hodně jsem brečela, protože jsem zůstala sama. malá se narodila po těžkém porodu nakonec císařem, když jsem se trápila několik hodin na porodním sále a nemohla jsem jí dostat normální cestou ven, v těch bolestech jsem si říkala, že to dítě po tom všem snad ani nemůžu mít ráda. ........ v nemocnici jsem měla strach jak to sama s dítetem doma zvládnu,i ted mám strach a v noci kvůli tomu často nespím, jak to vše bude do budoucna, s penězma, se starostí o malou,s hlídáním, co by s ní bylo kdyby se mě něco stalo....ale uvnitř jsem za ní nesmírně štastná, je to moje největší štěstíčko a když se na ní podívám a to i když pláče, a už nevím jak jí utišit, vím že ji miluju ze všeho nejvíc.....a jsem moc ráda že je tu moje Emma se mnou.....