Přidat odpověď

Insulo soucítím s tebou - jak s nástupem do nové práce tak s manželem-volem... Jako bys popisovala moje pocity když jsem po mateřské nastupovala do práce - bylo to strašné - najednou brzy ráno vstávat, dítě do školky, věčně pozdě jsem chodila do práce, dítě často nemocné a žádné hlídání, nulová podpora od manžela, měla jsem pocit, že práci nestíhám, že to prostě nezvládám jako ostatní - ostatní dělali přesčasy, já nemohla, protože jsem zase musela běžet odpol. do školky a šéf mi často dával najevo, že nejsem pro něj tak kvalitní pracovník jako ostatní když nedělám přesčasy a mám malé dítě atd...... jo a podobnou práci jako děláš ty jsem dělala také - myslím, že řešit problémy co popisuješ že ještě poměrně zajímavější část - mně přišlo nudné jenom 8 hodin sedět a bušit do počítače... Já osobně bych práci tak brzy nevzdávala - počkala bych alespoň měsíc a pak uvidíš - každej kdo začíná tak si připadá jak debil co nic neumí proti ostatním - je to normální - spíše je těžké si navyknout na ten nový pracovní režim - tj. zvládnout děti, domácnost i práci - dej tomu čas - dá se to všechno zvládnout, ale začátky jsou těžké - v každé práci to budeš mít na začátku těžké.... zapojila bych více manžela - udělala bych mu pořádnou scénu a vysvětlila jak se věci mají...