Přidat odpověď

Insulko, (nevadí zdrobněle?).... zase rozumím. Vzpomeneš si na svůj první nástup do práce? Já jo.

Všechny s dětma, většina děti ve věku, v jakým jsem byla já. Některý docela naštvaný, ve stylu "jo, tý se to žije, nemá naše starosti", jen jedna super ženská, kamarádíme se dodnes a je o 35 starší než já a pořád je stejně báječná.

Na generační rozdíly narazíš všude a holt, už nám není 20-cet, abychom to neproživaly nebo neřešily, ty priority jsou jinde. Kolektiv se většinou sehraje, pokud tě neodmítá, což je jednodušší když neměříš 180 cm, nemáš silikony a parametry Barbie a nespíš se šéfem.

Takže - ač jsem tvrdila ZDRHEEEEJ, poté, co jsem si ujasnily pár věcí, bych možná setrvala - dej si lhůtu, třeba měsíc, máš zkušebku, trvá měsíce 3. Neidealizuj si ranní vstávání, nemáš-li firmu vlastní nebo vedle domu a promluv s manželem, to vnímám jako základní.
Dohodněte se, že si najdeš práci, co bude pro tebe příjemná a přijatelná na méně hodin, support utrpí, no holt smůla, ale důležité pro tebe, peněz tolik nebude, ale manžel se bude muset smířit a zapojit do fungování rodiny jinak, než byl zvyklý.

jen moje nápady, netvrdím, že to je to ono.