Přidat odpověď

Winky jsi mi připomněla mé servírovací roky. No, tehdy mně to bavilo a měla jsem kondičku, paráda profese.

Dneska už by mně fakt leckdy štvali, hosté i šéfové. To je obdivuhodná práce.

ale mám kamarádku servírku - většinou návštěvníků žranou - ano, má krásná ňadra (ale to má leckterá), ona má to nadšení, pohodu v sobě, zájem o problémy.

A když mi vyprávěla, jak namlátila klientovi jídelním lístkem... jsem byla fakt bezmála pomočená a řešila, co na to šéf.... přežili všichni.

Prostě si na ní vyskakoval libovej frajírek... až to nevydejchala (to by bylo dlouhý) a fakt bafla ty kožený desky, řezala ho přes hlavu a řvala ), že mu x krát opakovala, že tohle opravdu v jejich restauraci nejde.... a leccos dalšího.

Ruply jí nervy. A pohádka nakonec - od té doby jí poděkovala většina JEHO spolupracovníků a následně JEHO šéf a pak JEJÍ šéf, z firmy odešel doby byl... a asi loví....

dominantní matka?... to nechám fantazii, netuším.