Přidat názor k článku Kolikrát můžu být mamkou?

To je právě všechno o tom systému, který tu je. Pěstounská péče obecně má malou podporu. Tím nemyslím, že by neexistovala, ale není prioritním řešením pro dítě, jehož biologická rodina selhala. Není zde dostatek podpory ani pro biologickou rodinu, která je dysfunkční. V obou případech se dítě umístí do ústavu, což je obecně (legislativně) považováno za nejbezpečnější řešení.
Tedy v ideální společnosti by měla být samozřejmá podpora biologické rodiny, pokud i přesto rodina selhává, tak přednostní umístění dítěte v rodině náhradní, a ústav by měl být jen řešením krajní nouze.
Ve společnosti, která není ideální, ale zato je reálná, je řešením pro starší děti hostitelská péče. Tyto děti potřebují více času k tomu, aby získaly důvěru, jejich citové zranění je velmi hluboké. Málokteré je ochotné jít do cizí rodiny (pěstounské) na základě rozhodnutí někoho jiného. Hostitelka je pozvolná, dítěti poskytuje vzor rodinného života a po odchodu z DD pro něj představuje zázemí širší rodiny. Dítěti je přitom ponechána jeho svobodná vůle, nedochází k úplnému zpřetrhání dosavadních vazeb. Pokud po nějaké době dojde k PP, je to ze svobodného rozhodnutí zúčastněných, tedy dítěte a hostitelské rodiny. Takový svazek má podle mých zkušeností větší šanci na dobré soužití, protože je v něm respekt k názorům a osobnosti druhé strany.
U nás stále ale přetrvává model hledání rodiny pro dítě, nikoliv dítěte pro rodinu, což je u těch větších dětí přinejším námět pro diskuzi.