Přidat názor k článku Byla jsem v práci za blázna!

Pročetla jsem si pozorně článek, protože mne to téma zajímá..sama v něm nemám příliš jasno, ale nedá mi to nereagovat. Nechci říkat, že šéfa popř. jeho manželku chápu, ale je to tak...oni to prostě tak měli, považují za normální, že člověk tj. povětšinou matka ( i když u nás to byl otec :))není 3 roky doma, ale snaží se tak nějak do roka opět se zapojit do "práce" (tj. jiné než té v domácnosti). Ve většině zemí světa a i Evropy to tak prostě je, náš systém v ČR je "nadstandart". Druhou věcí je, zda člověk se "chce" zapojit či "musí" protože ho tlačí finance a třetí věcí je, zda považuje relativní finanční dostatek za důležitější než být doma s dětmi v jejich předškolním věku, ale pak vyžít opravdu např. od měsíce k měsíci. Ideální asi je, když se to tak nějak povede skloubit tj. chci být doma s dětmi než půjdou do školy, manžel vydělává dostatek, do práce se mně nic neláká tj. budu doma :) Nebo naopak doma mně to nenaplňuje, děti jsou zdravé, společenské, mám hlídání (či školku,jesle) mám vhodnou pracovní dobu a tak chodím na půl úvazku už od roka dětí :) atp. Je to podle mne otázka volby a priorit a nečekala bych, že okolí je vždy bude chápat (zvláště, když nejsou "většinové"). Znám zase aktuáln í opačný příklad, kdy okolí se podivuje nad ženou/matkou, která si už od 3 měsíců dítěte pravidelně několik hodin denně (nepravidělně) přivydělává, že chudák dítě a měla by s ním být raději doma celý den a že je to tedy fakt divné :)Jsem sama zvědavá, jak to bude u nás doma s 2. dítětem :)