Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Taky mám mezi broučky odstup něco málo přes dva roky, ale u nás to bylo takhle plánované. Docela mi to vyhovuje. Eliška je starší (3 roky a kousíček), už celkem rozumná, Vojťas (necelý rok) je malý dráček. Na nás se osud vyřádil malinko jinak - nám tatínek nefunguje špatně, není totiž vůbec. Nosíme mu s prcky na hřbitov kytičky, Eliška mu někdy mokrým prstíkem kreslí na pomník obrázky... Tož tolik pro ty, které si stěžují na nedostatek spolupráce od tatínků. Samozřejmě že jsou chvíle, kdy jsem totálně vyšťavená, ale už jsme celkem na nohou. Díky malému rozdílu mezi prcky je můžu brát na výlety v cyklovozíku - tedy ne za kolem, ale v té kočárkové verzi, takže pěší tůry už nejsou limitovány Eliščinou fyzickou zdatností. Doma vládne poněkud chaos, ale daří se mi to držet v mezích Horníčkovského "malého přehledného nepořádku". Naštěstí mám hodné sousedy, kterým nevadí, že se občas na sekání zahrady dostanu až když robátka usnou... Život je pes a my jsme jeho patníky, ale i když padáte na ústa a myslíte si, že to nikdy nebude lepší, tak hlavu vzhůru - bude! A když se dostanete na dno, je to proto, aby bylo od čeho se odrazit! Všem maminkám, které jsou sice z mateřských starostí úplně hotové, ale přesto by ta jejich sluníčka nevyměnila za nic na světě, držím palce!!!