Holky, jsem asi "srab" nebo já nevím, ale vzdala jsem to. Prostě to nešlo.
Když pominu manžela (který je teď jak mílius), to ranní vstávání s dětmi (ten frmol a všechno okolo), samotná práce (která mi zoufale nic neříká) a nakonec i ten jazyk (do kterého bych se "možná" dostala), tak jsem si prostě uvědomila, že bych stejně pořád dál hledala něco jiného a odešla bych třeba za měsíc a to mi přijde horší. Samozřejmě, že ze mě měli "radost", ale myslím, že i kdybych zůstala, tak bych jim neprokazovala dobrou službu. Tak snad najdu něco, co by mi lépe sedělo.
Teď se jenom "hrozím", co mi řekne paní na úřadu práce, že se tam vracím.