Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Milá Evo,
mám dva syny, je mezi nimi téměř přesně tříletý rozdíl. Když se mladší syn narodil, starší nastoupil sice do školky, ale po měsíci začal marodit - nakonec to bylo tak, že byl 4-5 dní ve školce a pak jsme doma marodili všichni. A takhle to šlo několik měsíců, až jsem ho na doporučeni dětské lékařky v dubnu přestala dávat do školky. Do toho přesně, jak ty popisuješ, celodenní kolotoč bez přestávky (když se vystřídali s denním spánkem). Mladší syn měl též období, kdy se budil asi 3 měsíce denně v pět hodin a pokud jsme hned nevstali, byl schopen vzbudit celý dům. Teď už je to lepší, vstává v šest.
Manžel se mi sice snaží všemožně pomáhat, ale já jsem i tak propadala pocitům beznaděje, měla jsem pocit, že nemám žádnou radost, nic pozitivního.... A pak jsem se za své pocity styděla - mám přece dvě zdravé, chytré, krásné děti, tak nemám na něco takového právo....
Teď bude staršímu pět let a mladšímu dva roky a zdá se mi, že se to začíná obracet. Nemocí už není tolik, mladšího už nemusím hlídat úplně na každém kroku a při vzájemných potyčkách už se stávají alespoň trošku rovnocennějšími partnery. Zabavit už se mi podaří oba dva stejnou aktivitou a i denní režim mají podobný.
Takže jediná rada je, jak už zde v diskusi zaznělo, vydržet a pokud to jde a máte chvilku hlídání, tak neuklízet, ale vyrazit pryč - na procházku, zacvičit si (to pomohlo vždycky mně). Držím palce! Andrea