Přidat názor k článku Management pro maminky: Lekce první

Užívám si dětí (postupně tří) na mateřské už pět let. Jsem šťastná, že jsou zdravé a že mají oba rodiče. Jsem ráda, že je mám. Ale nevím, co je divného na tom, že bych si třeba ráda někdy zašla do kina, k holiči (pět let jsem tam nebyla, protože s dítětem/dětmi to nelze), zacvičit si... Že bych třeba někdy ráda prohodila pár slov i s někým jiným, než s pokladní v sámošce (moje kamarádky se staly bývalými během prvního roku mého prvního syna, protože samy děti nemají a o kariéře, módě nebo nových chlapech už si spolu tak nepokecáme) nebo náhodně potkanou maminkou na pískovišti (na pěstování nových přátelství je potřeba čas, a ten nemám). Miluju své děti a ráda kojím, ale je zločin chtít i přesto spát víc než čtyři hodiny denně (s přestávkama)? Je zločin chtít se taky cítit někdy ženou, vědkyní, kamarádkou, milenkou... a ne jen matkou, kuchařkou a uklízečkou?

(V článku autorka píše "nemáte-li babičky ani hlídacího tatínka, svěřte děti paní na hlídání" - ale když nemám na paní na hlídání a zároveň jsem si vybrala muže, který hodně pracuje a na uklizené domácnosti a teplých večeřích trvá, musím to jednoduše vydržet ještě další tři čtyři roky bez cvičení, bez společnosti dospělých lidí a bez holiče. Jo, užívám si to... Vážně.)