Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

ahojky, já mám doma dvouletá dvojčata. Dva kluky. Teď to jsou pěkní raubíři. Obzvlášť Vojta vyžaduje neustálou pozornost, chce, aby si někdo hrál stále s ním. Ondra naopak zlobí, když vidí, že se mu tolik nevěnuji. Manžel jde ráno o šesté do práce, vrátí se kolem třetí, čtvrté, jak kdy. Ale protože bydlíme na vesnici a u jeho rodičů, musí hned něco jít dělat ven. Sice je tu babička, ale ta má taky pořád něco na práci a nemůže se stále klukům věnovat. Připadá mi, že kluci pořád něco chtějí, teď spí většinou jen jednou denně, takže žádný odpočinek. Jak usnou musim udělat resty doma, pořád v jednom kole. Když si na chvilku sednu, že si něco přečtu, hned zas někdo otravuje, takže ani to čtení mě už nebaví. pořád hledat kde jsem skončila... Připadám si utahaná, že už mě nebaví, ani nikam chodit, nejradši bych jen spala. Ten kdo vymyslel formulaci "mateřská dovolená", musel být určitě chlap, protože z jiné hlavy to být nemůže.