Přidat názor k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Stejný věkový rozdíl máme u nás. Počátky nebyly tak těžké, beznaděje se dostavila později, teprve když únava byla dlouhodobá (asi tak ve 3 a 6 letech), i když si pamatuji, že právě v době, jak píšeš, jsem se fyzicky nejvíc nadřela. K tomu atopický ekzém mladší dcery, tedy miminka. (Vstávání 10-18x za noc.) Pomoc žádná, "babičku" neznám. A to je asi nejobtížnější: vědomí, že se mohu spolehnout jen na sebe. Je to dlouhodobě velmi náročná situace, kdy se zdá, že už nikdy to nebude lepší. Často jsem musela hledat důvody své beznaděje a svých falešných domněnek, jakoby opírajících se o životní zkušenost: že nemám nárok na odpočinek. Zkušenost s manželem podobná. (2x týdně jazykové kursy, stižnosti, že má "jen" hodinu denně volna. Já neměla ani minutu.)

Jaký recept?
1. když nemám babičku, nestěžuji si. Není její povinnost hlídat mé děti.
2. Pokusit se vyburcovat manžela aspoň k něčemu. Babička nemá povinnost starat se o vnuky. Otec ano.(Přiznávám, že výsledek může být téměř nulový, muži mívají silný pocit, že finančním zabezpečením rodiny jejich povinnosti končí, a mají tedy nárok na odpočinek. My ne.)
3. najít si suchou vrbu. Když není pomoc fyzická, musí být aspoň psychická podpora.
4. Ale kdyby byla nějaká spolehlivá fyzická pomoc, kamarádka, rozhodně ji využij. Případně zkusit i placené hlídání - vyčlenit na to pevnou částku, řekněme 1000 Kč za měsíc, určitě vystačí aspoň na pár hodin týdně.
5. Domluvit s manželem jeden volný večer v týdnu, kdy on obstará děti. Důležitá je pravidelnost, s níž si můžeš naplánovat čas pro sebe. Už jen výhled na jedinou hodinu týdně ti psychicky pomůže zvládat mimořádnou námahu.

Je mi jasné, že veškeré "rady" jsou nedostatečné, koneckonců všechno si člověk nakonec musí projít sám. Nejdůležitější je stejně rozhodnutí, že se spolehnu sama na sebe a také všechno sama zvládnu. Až budou děti školní, přijdou ještě netušené radosti. A pochvaly... "Mami, proč tebe se nikdo na nic nezeptá? Ty toho tolik víš!" (Pochvala dcery u televizní obrazovky při sledování pořadu "Kniha mého srdce".)