Přidat odpověď

já nevím teda - do školy jsem chodila, že bych se učila v hodinách nějak extra to mi nepřišlo, pořád jsem čekala, než to přelouskají ti nejslabší, nudila jsem se až běda, nedávala jsem pozor, dělala a četla něco jiného, nosila si domů poznámky, první a druhou třídu jsem z duše nenáviděla, do školy jsem ráno chodit nechtěla, bylo to peklo. Třetí a čtvrtá třída byla o něco lepší, změnila se učitelka, která mě byla schopná trochu zaměstnat, takže jsem přestala nosit poznámky a pětky za nepozornost a začala jsem nosit jedničky a byla jsem pověřována různými úkoly (připravit něco pro ostatní na výtvarku, když se četlo apod.). Od páté třídy do osmé to byla ztráta času. Naučila jsem se akorát dobře prát s klukama, učit jsem se nemusela nic, na jedničky a dvojky mi stačilo si kapitolu přečíst o přestávce, což mi přijde smutný. Zlepšilo se to na gymplu, kde byla přeci jenom konkurence větší, ale osm let jsem nemusela nic dělat, tak jsem v podstatě nic moc nedělala ani na gymplu. Odmaturovala jsem. Pak ani na vysoké jsem nedělala nic extra. Odstátnicovala jsem. Ani na druhé vysoké. Taky jsem nakonec odstátnicovala. Nejsem einstein, ale tím chci dokumentovat, že jsem si celý učební proces vystačila s dobrou krátkodobou pamětí. V té dlouhodobé mi skoro nic nezůstalo, protože jsem se prostě nemusela nikdy učit.

Kamarády ze základky jsem neměla nijak zvlášť, akorát tak fotbalová partička, co jsme hráli před barákem (a to byly děti z paneláků okolo) a jednu kamarádku ze třídy. Jinak hlavní kamarády a moje hlavní skupina, která mě formovala, byl právě skaut. A s kamarády ze skauta se stýkám a kamarádím dodnes, což je už víc, jak 20 let... S "kamarádama" ze základky jsem se od skončení základky neviděla.

TAKŽE KDYBYCH MĚLA TU MOŽNOST, UDĚLÁM TO, JAKO AUTORKA DOTAZU. PŘIJDE MI TO DOBŘE PROMYŠLENÉ, DCERKA O NIC NEPŘIJDE, NAOPAK. NAUČÍ SE MYSLET, NAUČÍ SE UČIT SE. DRŽÍM PALCE, ABY TI TO VYŠLO.