Varieto,
povím Ti to takhle: Když DŠ prodloužili zákonem až do nějakého vyššího ročníku, tak jsem se syna ptala (syn tehdy navštěvoval nižší stupeň ZŠ), zda by nechtěl, abych ho učila doma, neboť stejně doma jsem, přípravy bych zvládla (podmínka je maturita, kterou mám
), učím ho furt (odpoledne a při nemoci, což je prakticky stále). Syn:
Rozhodně nechtěl. Věděl to ihned, odpověděl ihned.
Dcery jsem se nikdy ani neptala, ta by vůbec nepochopila o čem mluvím, pro ni je škola k životu nezbytně nutná, asi tak jako kyslík.