Přidat odpověď

Tak první porod byl pro mě asi tím nejkrásnějším zážitkem v životě, vůbec mi to nepřišlo strašné, ani bolesti, ani prohlídky, ani monitor apod. Já jsem byla asi v nějakém transu či co, prostě jsem byla úplně pohroužená do sebe, představovala jsem si, jak se mimčo sune ven, prožívala každou kontrakci, říkala jsem si - tak takové to teda je, rodit, přivádět dítě na svět, nejdřív jsem čekala nějakou strašnou bolest, při které budu křičet hrůzou, říkala jsem si, že to asi teprve přijde a ona to nakonec žádná příšerná bolest nebyla, tak jsem se tak nějak zklidnila a prožívala si to. Je teda fakt, že si některé detaily z porodu nepamatuju, třeba že mi doktor tlačil na břicho, že jsem s doktorem mluvila o tom, jak vylézt na kozu apod., to jsem se pak dozvěděla až odpřítele, který byl u porodu...a prý mě celou dobu držel za ruku. Největší strach jsem měla z nástřihu, ale bylo to v pohodě, jen jsem najednou měla pocit, že mám dole obrovskou díru, jak to tam nastřihnutím povolilo . A když malý vyklouzl ven, bylo to jako by vyplavala ryba .