Přidat odpověď

Jsme spolu 14 let, máme 3 děti. Od doby, co začal manžel podnikat (před 6 lety), jde naše manželství do háje. Má společnou firmu s matkou, zasahuje do ní i švagrová - jeho sestra. Žijeme všichni na malém městě a vídáme se prakticky denně. Dřív jsme dokonce žili všichni v jednom domě, ale trpěla jsem tam a prosadila jsem si stěhování, takže už mám klid alespoň od každodenní kontroly a rýpání ze strany tchýně (špatně se starám o jejího synka) a od arogantního a povýšeného chování švagrové. Co mě trápí, je přístup manžela. Oba jsme vyrůstali v naprosto odlišném prostředí, a i když za svobodna měl podobné názory jako já (na výchovu dětí, životní styl a priority), po svatbě a hlavně při podnikání se všechno změnilo. Neshodneme se naprosto v ničem, jeho příbuzní jsou v pohodě, zatímco já za všech okolností špatná. Stal se z něho namyšlený frajer, volá často kamarády do hospody, byl mi dokonce nevěrný. Co je úplně nejhorší - že neustále vyhledává příbuzné. S našimi dětmi ho to nebaví, o prázdninách prakticky nepodnikl žádnou akci bez příbuzenstva. I když vzal děti na plavání, musel přibrat aspoň děti švagrové. Vzhledem k tomu, že švagrová má děti sprosté a nevychované, tak mi to vadí. Já jsem doma s 5měsíčním miminem, takže ty starší děti jsou v podstatě pořád s tatínkem, tj. s jeho příbuznýma. Vrcholem všeho bylo, že odjeli na 4 dny do Prahy: on, naše děti, švagrové děti a tchýně. V době, kdy já jsem vázaná na prcka. Přitom loni jsem stejný výlet navrhovala já a on byl proti: co v Praze, nemá chuť ani čas, nechce se mu. Moc jsem po Praze toužila, je to jako by mě bodl do srdce. Připravil mě o zážitky, které jsem s dětmi chtěla prožívat.
Nevím co mám dělat. Nechci s ním žít, ale rozvodem hodně ublížím dětem...