Přidat názor k článku Vzali jsme si domů romské děti

Vzít si domů cizí dítě a byť našeho a nebo jiného etnika znamená vkročit na neznámou cestu. Každý další krok vás přivede do míst, kterých se děsíte a nebo obdivujete neuvěřitelně nádherné zákoutí, které jste právě nalezli a ani jste nečekali, že ho vůbec kdy můžete najít. Někde v dáli vidíte cíl a možná už tušíte i cestu, která vás k němu dovede, ale vždy se může objevit další odbočka, a pak nové hledání cesty, která vás vede k cíli. Možná by se mohlo zdát jednouší vzít dítě za ruku a vláčet ho za sebou po té cestě a být neustále zklamaný a flustrovaný z toho, jak jde pomalu a jinak než chci já. Mnohem lepší je nechat dítě jít vlastním tempem a pomáhat mu v dálce vidět ten směr a cíl. Asi tam dojde o něco později, ale na konci té cesty bude vědět, že je to jeho cesta a jeho život, tak jako já to vím už dnes. Neděsí mě žádná investice, kterou dávám ,,naší " holčičce, naše investice nejsou totiž vratné. Ukazujeme jí cestu, ale bude to pak její cesta a její zodpovědnost, kterou jí pomůžeme najít. Nechci jí totiž měnit, chci jí dát vizi a ukázat směr.