Přidat názor k článku Vzali jsme si domů romské děti

Zmiňujete knížku Rok Kohouta, škoda, že již nezmiňujete knížku od paní Žežulové (která zde na rodině přidává své příběhy pod přezdívkou "maceška", jsou to dva různé pohledy na téměř stejnou věc a jejich zkušenosti se diametrálně liší. Ke knížce "Rok kohouta", chci pouze podotknout, že vše by se odvíjelo jinak nebo stejně ale s jinými následky, pokud by děti nebyly adoptované ale v pěstounské péči. Sama autorka zmiňuje, že k adopci přistoupili zejména proto, že se báli, že jim tehdejší režim jinak může děti vzít - použít je jako páku proti nim.
Někdy biologické bílé děti dělají daleko horší věci, mnozí fetují, kradou, nezletilí napadají starší lidi, z praxe sociální pracovnice jsem se setkala i s případem vraždy spáchané dětmi a přitom to byla tak příjemná rodina s dobrým zázemí. Romové jsou odlišní a tato odlišnost nás neustále dráždí, je zjednodušující říci, že s bílým dítětem v adopci by se to samé autorce knížky Rok Kohouta nemohlo stát. Berte to jako můj názor - názor sociální pracovnice s praxí i v náhradní rodinné péči.