Uvažovala jsem o adopci dlouho, velmi dlouho.Z rodiny manžela jsem se setkala s krutou kritikou a naprostým odmítnutím a to i přesto, že tchýně pracovala v DD i KÚ. Jak tvrdila právě proto, že to viděla .... . Zkrátka byla hnusná a posílala na mne i kolegyně. Nenechali jsme se s manželem zviklat a já pokračovala. Byly 2 věci, které mne odradily - složitost(ale to nebylo stežejní) a fakt, který mne uzemnil. Dala jsem si schůzku se zcela cizí pracovnicí KÚ a povídaly jsme si. Po velice krátké době mně uzemnila. Zeptala se mně, zda mohu mít a mám vlastní děti. Pokud ano, ať to nedělám a dodala větu, která mne položila, neboť byla velmi podobná tomu, co mi vmetla tchýně-jen trošku jemněji, povídá: "dostanete cigáně a to vám rozloží rodinu, važte si vlastního" Tím byl konec všemu. Po tomto ustoupil i manžel a i já, která si to prosazovala. Není tomu dávno - černe tr. Kde je chyba?
Předchozí