Přidat názor k článku Vzali jsme si domů romské děti

Kači, četla jsem i Indiánský běh a takle pasáž je omílaná i zde několikrát a já si nemyslím, že paní Boučková by byla třeba horším adoptivním rodičem, jen se domnívám, že jako jedna z mála nepokrytě dala prostor svým citům a myšlenkovým pochodům aniž by ze sebe chtěla dělat lepší. Zkrátka psala opravdu vše o svých pocitech a následně zkušenostech. ono nic není jen růžové a vážím si člověka, který dokáže napsat i to zlé ze své stránky, nejen se ukazovat jako ten dobrý, ideální. Možná proto na mne ty knihy i paní Boučková sama působí jako velice důvěryhodný člověk. Možná proto si mnoho lidí po přečtení Roku kohouta sedlo na zadek.