Hned ze začátku se omlouvám za trošku zmatený příspěvek, je to ještě čerstvá záležitost.
Z různých důvodů jsme s manželem uvažovali (nebo uvažujeme - teď fakt nevím) o pěstounské péči nebo adopci. Manžel byl nejprve proti, ale pak se rozhodl, že by jsme to mohli zkusit a půjdeme si zjistit bližší informace. Sami jsme na internetu hledali spíše informace právního charakteru, než reálné zkušenosti. V pondělí jsme navštívili na úřadě příslušný odbor a informace nás přímo zamrazily. Uvažovali jsme o dítěti ve věku 6-10 let, zdravé, bílé etnikum. Paní nás vyslechla, vyzpovídala a pak nám sdělila tvrdou realitu - víte, takové dítě asi není, nebo na něj budete čekat moc dlouho. Četli jsme nejeden článek na téma, že je u nás nejvíce dětí v DD, tak jsme se docela divili. A paní nám řekla, že situace se má, že drtivá většina dětí v KÚ, DD jsou Romové. Drtivá většina žadatelů chce zdravé, bílé, miminko, na které se čeká roky. Pokud už je v ústavní péči bílé dítě, má zpravidla určité postižení, onemocnění...Adoptovat romské děti prý moc nedoporučuje, protože neví o moc případech se šťastným koncem. Tohle potvrzuje i můj mladší bratr (povoláním psycholog)ze své praxe.
Předchozí