Přidat odpověď

Syn má rok a já jsem se na poloviční úvazek vrátila do práce. Z domu jsem něco málo dělala už od jeho narození. Práci mám 10 minut od domu, časově si ji přizpůsobuju, jak chci, se synem je doma můj muž, mám prima peníze, pracovní náplň je zajímává, dokonce je to managerská pozice (na částečném úvazku skutečný zázrak). V práci přijdu na jiné myšlenky, vždycky se moc těším domů na to naše mimi a upřímně, mám pocit, že se mu věnuju daleko víc,než před nástupem do práce. Potud idylka. Co mě vytáčí a budu si to prostě muset odestát, jsou reakce vybraných kolegů. "Ty už jsi v práci? Vždyť si máš s malým užívat doma!" "Kdo se TI stará o malého?" "V roce je táááááák maličký." Vím, že až se jim okoukám, kecy pominou. Jen mě zaráží ta netolerance. Já se do nikoho taky nenavážím, že se svobodně rozhodne x let být doma bez zapojení do práce. Opačně to zjevně ale moc nefunguje. Máte taky podobnou zkušenost? Pracující matka = špatná matka?