Asi jsme vyjímka potvrzující pravidlo, nebo jen důkaz, že to JDE, pokud to člověk nedělá pro naplnění svých potřeb. Máme 3 cikáňata v adopci (15,13,7let), k tomu jednu biologickou dceru (20 let). Naše adopťata jsou báječné, temperamentní, ale zcela normální děti. Normálně zlobí, chodí do normální školy, sportují, mají své starosti i radosti přiměřené jejich věku. Bereme je takové jaké jsou, od mala vědí, že jsou cikáni, proto jim nelze touto informací ublížit, stejně jako tím, že jsou z KÚ. Netvrdím, že jejich život bude bez problémů a že budou dokonalí,stejně jako to nemůžu vědět u své vlastní dcery.Nicméně naše děti vědí, jak funguje a vypadá rodina a jednou to třeba zopakují se svými dětmi. Jsem moc ráda, že vzniklo sdružení pomáhající rodičům s dětmi jiného etnika, určitě to má smysl.
Předchozí