Přidat odpověď

Jo, já měla hrůzu, že to, co zažívám nebude oboustranný, ale asi je. Vložila jsem do toho všechno, trvalo to a přinesla jsem si všechno špatný z předchozích vztahů.
Mezi námi totiž naprosto nefunguje skoro nic, co je ve vztazích uznáváno jako žádoucí, nebo dokone potřebné, jediný, co funguje, je naprostý odevzdání. Všichni už hezky dlouho varovně zvedají prst a občas tomu podlehneme, pak to skřípne.
Nevím, proč to tak je a jak mám potřebu všechno rozrýpat, rozkrývat a odhalovat, tohle nechápu a nemůžu pochopit, tohle žiju.
Přitom si dovedu představit, že jiná by s ním byla nešťastná.
Monty, nevím, nemám radu, snad jen věř mu a věř sobě. Fakt nevím, jaký vliv na to můžou mít klády, umytý nádobí, nebo věčný rozebírání pocitů mezi partnery.
Když si tu občas tak čtu, mám pocit, že žiju v jiným světě. No možná jsme ho nevědomky stvořili.