Přidat odpověď

Nestíhám, nestíhám a zase nestíhám Kojím, přebaluji, vyháním prdíky a takhle celý den pořád dokola Malá spánku moc nedá neustále se kroutí prdí heká a jakmile odejdu, tak si mě vyžaduje. V lehátku se jí nelíbí nejraději by se píďalka pořád jenom chovala. Je jí pouhý mšsíc a je neskutečně náročná, nejkvalitnější spánek má u mě na hrudi a nebo v kočáru, ale to musím pořád jezdit jak zastavím, tak na mě vyvalí ty její baterky začne vrčet a je po spánku, tak já jezdím a jezdím sotva pletu nohama, ale co bych ostatně pro své dítko neudělala že? Začíná se nárokama podobat své starší sestře, kdy jsme museli třeba o půl noci vytáhnout naše prdítko (trabant) a jezdit s ní po osiřelém městě, ale hlavně že dítko spinkalo a bylo spokojené, co bych pro svého mazlíka neudělala Doma naprostý chaos binec neuvařeno, já padám na ústa, ale je zajímavý, že přesto všechno jsem neskutečně šťastná, že ten malý zázrak mám (i když celkem náročný) je můj a i když mě zaměstnává na víc než sto procent, jsem vděčná za to že mi bůh nadělil i v tak celkem pozdním věku krásnou zdravou dceru. Někdo se toho zázraku ani nikdy nedočká a přesto na tu hubu padá taky, tak si vyber Máte některá stejný nebo alespoň podobný příběh? a jak jste se popraly s náročností Vašeho miminka. Děkuji za příspěvky