Přidat odpověď

Naprostý souhlas, taky si myslím, že řešením této situace je šátek. Druhý syn byl také hodně uplakaný, měl velké bolesti bříška a navíc tříselnou a pupeční kýlu, takže nechat ho dýl plakat byl velký risk. Nosili jsme ho tedy hodně -nejvíc manžel, když přišel z práce, já úplně nezvládala se zádama- postýlku jsme prvních 6 měsíců téměř nevyužili (přes den ještě spinkal venku nebo na balkoně v kočárku, úpně ze začátku v obýváku nebo kuchyni v kolébce), večer byl zkrátka v šátku do té doby, než jsme šli spát, pak jsme ho přendali do naší postele. V šesti měsících se to uklidnilo, bez problémů začal usínat v postýlce, kterou jsme mu rovnou dali do pokoje ke staršímu bráchovi a od té doby pohoda. Teď u třetího ani nebudeme postýlku dávat do ložnice (stejně tam na ni není moc místa), uděláme to stejně, prvního půl roku s náma v posteli a pak rovnou k bráchům...