vyrostla jsem s adoptovanym romskym ditete.Nasi mela uz dve deti-me a bratra(ja rok,bratr dva)a vzali si z DD trileteho Roma.Vyrustal s nami,jak vlastni.Byli jsme krasna rodina.Je fakt,ze ja se za nej cele detstvi stydela,protoze to vlastne nikdo nechapal,tehdy to nebylo prilis zvykem,snad si mysleli,ze mama se nekde zapomnela s Romem a byl z toho chlapec.Ve skole byl dost neuspesny,protoze jsme chodili s rocnim odstupem do stejne skoly vsichni tri,bylo to taky ke studu,protoze nosil same ctyrky a petky,poznamky a lhal.Tata se mu venoval celou zakladku,kazdy den,na nas samozrejme vubec nezbyl cas,ale my s brachou byli bezproblemovi.Rodice se s nim vazne nadreli,vychodil normalni zakladku a nastoupil na ucnak,ktery nedodelal,kradl,policie,rodice zhrouceni,tata malem umrel.V komunismu ho pak jeste zavreli za prizivnictvi,protoze u cikanu-marna slava-plati"Radsi zmrznu,ale nerobim."To uz ale utekl z domu,hledal svou krev,usadil se u cikanu.Mama si dost vycitala,ze mu vlastne nepomohla,tim ze ho vzala k nam,protoze on neznal jejich zvyky,kulturu,jazyk a byl outsiderem jak u bilych,tak u "cikanu".Ja to vubec nedoporucuju ani za predpokladu,ze nemate vlastni deti,s vlastnimi to absolutne nechapu.Jedine pokud zoufale touzite mit z zivota peklo....
Předchozí