Přidat odpověď

tak já bych ho nechala hrát fotbal.

doma mám mladšího syna, který se ve třech letech moc toužil stát fotbalistou a tak jsme ho přihlásili do fotbalové školičky. První rok se tam plácali všichni děti, druhý rok už bylo znát, jak je kdo šikovný. Náš kluk je jelito, ale jeho nadšení a elán vše vyvážil. Prostě měl ohromnou energii, byl soustředěný, trenér byl pro něj skoro jako bůh a pečlivě ho poslouchal.

A tím pádem díky pozornosti a neustálé snaze mu nakonec fotbal šel, až jsem se sama divila.

Ale jak roste, jeho zájmy se hodně mění.

Letos mi doma pro změnu prohlásil, že už je dobrý fotbalista a tak nemá cenu chodit na tréninky a bude z něho malíř.

A tak uvidím, přihlásila jsem ho na výtvarku, do fotbalu ho už nenutím.

Podle mě je důležitý zájem dítěte a tím pádem i ochota poté naslouchat trenéra, cvičit atd....

Když se mu něco nechce, tak bude důležité věci pouštět jedním uchem tam a druhým ven, nebude se soustředit, bude rušit ostatní děti apod.