Přidat názor k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

U mé dcery tyto stavy začaly zhruba na půl roce věku. Na roce toto probíhalo zhruba 1x týdně. Byla jsem na vyšetření, žádnou nemoc či postižení neobjevili. Asi půl roku před jejím třetím rokem to pomalu začalo ustávat a od tří let se to už nikdy neopakovalo. U mých dvou dalších dětí se tyto záchvaty nikdy naštěstí neprojevily. Lékař mi tento stav vysvětlil zhruba tak, že v tom kritickém okamžiku se jí nějakým způsobem křečovitě sevře hrdlo, nemá přísun vzduchu, začne se dusit. I když dítě chce přestat, už nemůže. Jak upadne do bezvědomí, křeč ustane, začne dýchat a dítě se pomalu probere. Jen se musí hlídat jazyk, aby náhodnou nezapadl. Naštěstí se mi to nestalo. To vysvětlení je čistě laické, nejsem odborník. Domnívám se, že po 3. roce věku se dcera už asi dokázala ovládat, že k té křeči prostě nedošlo. Ona sama se toho bála. Nyní je mé dceři 15 let a je vpohodě. Navíc musím říct, že nikdy nebyla nijak vzpurná a vzteklá. Tento záchvat mnohokrát nezačal vztekem, ale např. bolestí, nevyspáním apod. Báli jsme se, že jde o příznak epilepsie, ale lékařské vyšetření to vyloučilo.