Přidat názor k článku Vzali jsme si domů romské děti

Za prvé si myslím, že poukazovat na problémové soužití s Romy je trochu něco jiného než problematika romských pěstounských rodin. Před nimi smekám a moc si jich vážím.
Mimochodem u dětí z pěstounských rodin není ani tak problém etnika, ale zanedbanosti, fakt, že se těm dětem nikdo nevěnoval, nikdo je neměl dlouhá léta rád! Znám osobně romské i neromské děti z pěstounských rodin a všechny se chovají stejně, mají stejné osudy, to mi věřte.
Za druhé mám dojem, že za romskou problematiku si můžeme tak trochu sami a především minulé režimy, které Romy totálně vykořenily z jejich tradičního způsobu života, který jim byl vlastní a způsobil mimo jiné rozpad jejich velkých rodin.
Mimochodem, jak se asi bude chovat "gádžo", který je nevzdělaný, bez práce, žije v sociálně vyloučené lokalitě, nemá rodinu, takže za celý život nepocítil, že by se o něj někdo láskyplně staral? Podle mě úplně stejně jako tito Romové. A to má situaci o mnoho jednodušší, protože mu celá společnost nedává okatě ihned najevo, že jím opovrhuje.
Říkáme, že Romy a priori neodsuzujeme, že jim chceme pomáhat , ale oni si to sami kazí. Ale jaká je ta naše pomoc? Převychovat a nacpat do našich škatulek, ať se jim to líbí nebo ne. Bez jakékoliv tolerance, úcty a pochopení cizí kultury.
A jak byste se v jejich situaci plné beznaděje cítili Vy??? Když oni zas mají pocit, že veškerá snaha je zbytečná, nic nemá cenu, nikam to nevede? Oni jsou v naší společnosti ztraceni, neorientují se v ní a nikdo jim nepomůže, všichni jimi jen opovrhují.