Tenhle alibistický přístup rodičů mě také štve. Nesnáším nekritické rozplývání se nad dětmi, ať provedou cokoli - jsou drzé, agresivní apod.
Můj 2,5 letý synek má teď "období upřímnosti". Nedávno řekl v obchodě o prodavačce, že smrdí - přímo před ní. I když to byla pravda a i když je ta prodavačka hodně nesympatická, tak jsem se jí omluvila a synovi hned před ní vysvětlila, že to nesmí, že není správné říkat druhým lidem takové věci, že jim to bude líto. Jednou jsem jeho máma a jsem za něj zodpovědná a když něco vyvede, tak se k tomu musím postavit čelem a ne dělat mrtvého brouka nebo z toho mít dokonce srandu. Ano, je to ještě dítě, ale každé dítě se musí odmalička učit, že tohle se prostě nedělá. A nechci, aby moje děti byly neoblíbené a aby se všem otevírala kudla v kapse, jakmile se mé děti jen objeví na obzoru.
Vadilo mi, když mi kdysi jedna matka líčila, jak jela narvaným metrem a nějaká babička se nabízela, že jí pochová chlapečka, a chlapeček řekl, že nechce, že ta ženská smrdí. Ale máma nic neřekla, jen v duchu tu starou paní litovala.
Předchozí