Přidat odpověď

Kamilo, po 10-ti letech práce na dětském ARO a spolupáci s popáleninovým centerm tě mohu ujistit, že nejsi hysterka :o) Kolikrát jsem slyšela: Jak se to jen mohlo stát..? Vždycky jsme to tak dělali.. Vždyť jsem ho měla pořád na očích..apod. A už to nikdy nelze vzít zpět. Většina úrazů se vyléčí bez větších následků, ale popáleniny jsou často s následky na celý život. A argument, že my jsme to taky přežili, je tristní. Za komančů se žádné pořádné studie ohledně dětských úrazů a jejich následků nedělaly. Soukromě mohu říct, jak velmi pozitivně se doba změnila s rozšířením prvků zajišťujících pasivní bezpečnost. Ale pořád je dospělák ten, kdo musí myslet o krok napřed a minimalizovat rizika. To neštěstí všech za nějaké hrdinství opravdu nestojí.
K američanům můžeme mít různé výhrady, ale problematiku prevence dětských úrazů mají zpracovanou opravdu dobře.