Přidat odpověď

My máme s tchýní takový spor. Ona je učitelka tělocviku a děti opravdu za její asistence prolezou kde co. Nutno dodat, že, pokud vím, nikdy neměla ve škole nějaký úraz či nehodu, v tomto bych jí důvěřovala. Ona tvrdí, že děti se mají v ohebnosti a šikovnosti podporovat, aby odněkud třeba nespadly, aby si poradily. I s tím souhlasím. Náš spor se týká štaflí a věcí, na které se lézt nemá. Tchýně děti naučila lézt na štafle. Je nutné u nich stát, jinak by se převrátily. Už se stalo, že jsme synovce našli na štaflích, jelikož jsme ho neuhlídali. Řekla jsem tchýni, ať je na ty štafle nebere. Ona na to, že je to jako prolejzačka. Jenže prolejzačka je zapuštěná v zemi a nepřevrátí se. Druhá kapitola jsou schody - když u tchýně obědváme, děti utíkají na schody a po čas oběda neustále lezou nahoru a dolu - naučila je to babička, prý aby se lépe naučily po schodech. Většinou tam někdo jde a asistuje, ovšem že by někoho napadlo třeba na ten oběd jen zavřít dveře, to ne. I ty schody u babičky berou děti jako sportovní plácek, přitom synovec už jednou ze schodů spadl, letěl salto po hlavě. Jinými slovy - vadí mi, že jim často vnukne věci, které by je třeba ani jinak nenapadly. Jak dětem teď vysvětlím, že se tam nebo tam neleze, když je tam babička bere? Dceři jsou tři(dejme tomu), synovcovi rok a půl, synovi rok.