Přidat odpověď

Muj nazor je, ze ta skutecnost, ze nekdo je zrovna prarodic ditete, ho zrovna nepasuje do role nejlepsiho hlidace deti. I kdyby stokrat rikal, jak ma dite rad, ze vnouce pro nej v jeho pokrocilem veku znamena vsechno a posledni radost na svete atd. (slova me matky). A pak si v klidu telefonuje a dite necha dedovi, ktery ma naprosto silene napady nebo je neopatrny (muj pripad vyse). Kdyby to byli cizi lide, tak s nimi dite nikdy nikam nepustim, protoze jsou neohebni, pomali a obezni + pomali v reakcich a v mysleni. Jejich laska k diteti neni zarukou, ze se nemuze stat neco, co by se se mnou nestalo (a se mnou se taky dceri par malych karambolu stalo, odreniny a tak).
Nebezpeci vidim hlavne na chalupe, kde ma deda rozkramarene naradi po celem objektu a dcera mela od malicka volny pristup ke vsem moznym sroubovakum a pilam a nozum, ac jsem dedovi stokrat rikala, at si da naradi nahoru. Nezbyva nez ji hlidat na kazdem kroku. A taky v mestskem provozu, nastupovani a vystupovani do tramvaji a autobusu, v metru, mijeni frekventovanych ulic. Nekdy silim, kdyz vidim treba 80-letou seslou babicku, jak po ulici v centru Prahy vedle projizdejicich aut veze kocarek a kolem ni pobihaji dve male zive deti - kdo s nimi tu babku pustil ven? Mel rozum?