Přidat odpověď

Pokud o to hodně stojíš, tak to zkus. Já bych to nedala ani za zlatý prase. Tedy vůbec bych se do práce nehnala, pokud si jedno dítě zvyká ve školce a druhé ve škole. Stačila mi zkušenost z posledního roku.
Do práce jsem nastoupila v prosinci, dcera chodila již 3 měsíce do školky na 4 hodiny. Jakmile jsem začala pracovat a ona ve školce spát, střídala se jedna nemoc za druhou. Neustálé řešení hlídání, protože babička sama ještě pracovala na částečný úvazek. Manžel pracuje vnoci. Ráno jsem malou převezla k babičce, o polední pauze ji vyzvedla a převezla domů do postele k manželovi a zpět do práce. A to mám práci autem 15 minut od baráku, babičku tak 5 minut od práce. Když byla za zimu po páté nemocná, myslela jsem, že to vzdám. Ale i když je zdravá, mám toho plné kecky. Doma jsem v 6 večer, ze školky vyzvedává manžel, ten večer odchází do práce. Nákupy řeším o poledních pauzách, po večerech vařím, peru, žehlím, uklízím. Do toho jsme se stěhovali ani nevím jak. Jsem těhotná, nestíhám si ani průběžně dokupovat větší oblečení, natož abych myslela na nějakou výbavičku pro mimčo. Všechna vyšetření stíhá poklusem. Zítra jdu na amnio a těším se, že budu pár dní na neschopence. A též se těším do porodnice, že se snad konečně trochu vyspím. Nemáme čas si zařídit byt, se známými jsme se neviděli ani nepamatuju. Všem dokola vysvětluju, že fakt nemám čas. A kdybych ještě měla dojíždět hodinu do práce, tak si radši hodím mašli.

Tím tě nechci odrazovat, když jsem nastupovala do práce, tak jsem byla nadšená, že bude po mateřský "změna". Teď se neskutečně těším na mateřskou A rozhodně budu doma minimálně 4 roky, ne-li déle. Potom jenom částečný úvazek. Nejsem sebevrah.