Přidat názor k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

Ahoj Lenko, presne vim, o cem pises, Simi byl narozeny v 26tt a prozili jsme si peklo, retinopatie - dnes ma po patnacti dioptriich, ale vidi dobre s cockami na sest metru, tezka DMO spasticka kvadrupareza, dnes v sesti letech ani hlavu neudrzi a co je nejhorsi, mentalne celkem dobre, vse chape. Ale nemluvi, je proste zajatcem sveho tela a je vzteky bez sebe, kdyz mu nerozumim, vlastne neustale se nudi. Vojtova metoda je dilo, cvicime od mala, podrizovali jsme tomu denni rezim, ale u nas ma spis efekt pomalejsi degenarace svalu a slach, o zlepsovani nemuze byt rec. Myslim, ze to je neskutecne narocny pusobit diteti bolest, zvlast, kdyz extra efekt nevidis, dost jsem se sebou bojovala. K tomu druhe zdrave dite, ktere nesmi byt sizeno, ma take sve naroky a potrebuje mi uplne stejne, proste mam ted v podstate dva rozmazlene jedinacky. Simi se mnou cvici, ale ja nevim, kdy place bolesti a kdy chce jen koukat na video, obcas ho necham jecet a pak zjistim, ze ho nekde neco tlaci, kouse, je mu zima...Lina ma zase co chce, prijde mi zazracny, ze chodi, mluvi, chce hrat na klavir, muze, chce hrat na fletnu, muze, chce fotit, koupim ji fotak...Je to vsechno nejake uplne jine a o dost tezsi, nez jsem si predstavovala. A tak objimam a objimam, nekdy kricim a fackuju a pak objimam o to vic....