Přidat odpověď

Zajímal by mě jen váš názor, samo se pak zařídím podle svého. S manželem jsme skoro 9 let, manželství řekla bych tak nějak průměrné, bývají lepší dny a taky horší... Nikdy jsem si nemohla stěžovat na nezájem ze strany mužských, ale od té doby, co jsem se vdala, mě přestali ostatní mužští zajímat. Jenže před pár měsíci se objevil ON... Proletěla tak obrovská jiskra, že jsme si skoro bez jakéhokoliv plánování domluvili schůzku...pak další a další.. Prostě vznikl z toho paralelní vztah. Od začátku si říkám, že nechci rozbít rodinu - moji - a ani jeho, je totiž taky ženatý.. Slibovala jsem si, že do toho nebudu zatahovat city, jen to bude takové malé vybočení ze stereotypu a brzy to skončím. Jenže se mi to vymyká kontrole, připadá mi tak úžasný (samo má výhodu, že s ním nemusím řešit každodenní problémy...) ale prostě na něj musím pořád myslet. Paradoxně ale zatím není v ničem žádný problém a když si vychutnávám něžnosti s m, pak jsem dokonce další den milá a něžná i na manžela! Nechápu sama sebe.. A ted´ přemýšlím co dál. Zatnout zuby a utnout to - nebo to ještě nějakou dobu udržovat, třeba ho přestanu vidět tak ideálně a vyšumí to časem samo. Asi nejsem tak dobrá a nedokážu to skončit...možná by pomohla zkušenost některé z vás.