Pro mně tedy bylo kojení moc příjemné. Ne že bych měla nějaké slastné pocity po těle, ale na duši. Prostě jsem se strašně ráda dívala, jak moje maličké děťátko spokojeně saje, jak mu ode mně chutná a jak je ke mně přitulené. Synka jsem kojila do 17-ti měsíců,kdy už jsem také cítila,že je čas k odstavení. Měla jsem problémy s menstruačním cyklem, plánovali jsme druhé těhotenství a potřebovala jsem se dát dohromady. Syn už v té době o kojení zase tak moc nestál, kojili jsme jen ráno po probuzení. Musela jsem tomu trošku pomoct, ale vcelku proběhlo odstavení bez problému a nenásilně. Přesto mi to po pár dnech bylo velmi líto a měla jsem nutkání znovu přiložit... nějak jsem se s tím srovnala, už je přeci velký. Ale teď jsou synkovi dva roky a říkám si, že jsme do těch dvou let klidně ještě mohli kojit...pokud by tedy o to syn ještě stál. Nyní čekám druhé miminko a moc se na kojení těším. Ale už to nebude ten první, no... Lituji teď, že jsem prvního nekojila déle, vždyť ta doba už se nikdy nevrátí.
Předchozí