Přidat odpověď

Já jsem se naučila z předešlého zam,ěstnání hodně diplomacie. Tam to bylo přímo nutností a byla to výborná škola. Naučila jsem se mít hlavně odvedenou svoji práci, nestarat se o to jestli někdo pracuje míň, hůř a bere víc než já. Pro mě je důležitý, když za svoji práci dostanu odpvídající plat a ostatní ať si mají kolik chtějí. Nic mi do toho není, pokud já mám, co si zasloužím. Když se mi něco nelíbí, neučila jsem se říkat: Paní (pane) ředitelko, potřebovala bych s vámi mluvit s určitým problémem a poradit se....pak to vybalím.... a dodám, co si o tom myslíte? Šlo by to? nebo Začnu Paní..... mám k Vám velkou prosbu, protože Vy to dokážete jako zkušená pochopit.... hele, tohle šéfa vždycky dostane... a můj úsměv u toho taky... Zásadně nikdy nekomentuju nebo se nezapojuju (a ani neúčastním) řečí o svých kolezích, vedoucích apd... zatím se mi tento přístup vyplatil, i když mnohokrát jsem měla zatnutné zuby... Jenže, když mě tahle práce tolik bavila!!! Nadřízené jsem vystřídala 4 a mě nevystřídal nikdo... a to se to tam jinak točilo... Vždycky jsem si dala záležet na tom, že jsem týmový hráč schopný samostatné práci a taky si kolikrát musím připomenout známé rčení: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej a Nehas, co t nepálí... Je to hold někdy boj!!!