Přidat odpověď

Po přečtení celé diskuze jsem se ještě více utvrdila v tom, že jako matka syna nesmím ani jednou ve výchově povolit a z mého syna nesmí vyrůst sobec. Asi jsem měla štěstí, ale my se s manželem na všem v rodině podílíme rovným dílem - na radostech i starostech. A ani si nepamatuji, že bychom to nějak speciálně řešili. Narodil se syn, oba jsme se starali, začal chodit do školky, oba jsme vymýšleli, jak si chod domácnosti naplánujeme. Máme oba náročnou práci, fajn, seženeme si studentku, která nám se synem pomůže. Syn je ve druhé třídě, zatím vše klape. A teď jdu synovi vysvětlit, že když táta uvařil oběd, my se postaráme o nádobí.