Tři a více dětí mám, protože je chci mít, protože chci mnoho dětí, velkou rodinu, protože děti miluji a né proto, že eventuelně mohu děti vozit v autě jak se mi zachce a mám jiné výhody nebo nevýhody. Mám jedno dítě proto, že chci jen jedno a né proto, že se s ním snáž vejdu do auta či má nárok na vstupenku "dítě zdarma". Mám tolik dětí kolik chci bez ohledu na cokoli.
Je to podivné zamyšlení se nad systémem,zákony či zvýhodněními. Děti by neměly být plozeny a vychovávány na základě toho, jakých výhod a úlev se rodiče dočkají, ale proto, že je je rodiče chtějí a budou je milovat, protože to tak cítí bez ohledu na to, jak je nastaven se zákony náš stát.
Ad sedačka - příjede mi to jako dobrý zákon - nehledě na fakt, že normální rodiče by vozili dítko/děti v sedačkách i bez zákona i okolo domu.
Nechápu pozastavení se nad cenami a obdobným, vždyť životním cílem by nemělo být na dětech těžit, ale mít z nich radost. Chápu to sice, co tím "básník" chtěl říci, jedno by si ale"básník" měl uvědomit, že není to je o rodinách vícedětných - v podobné situaci se často ocitnou i monomatky.
Náš systém není dobrý, ale domnívám se, že je ještě stále v mnoha ohledech štědrý a tolerantní - v porovnání s jinými zeměmi. Kdy si už lidé uvědomí, že děti mají hlavně a jen kvůli sobě - zkvůli ničemu jinému.
Předchozí