Přidat odpověď

Šárko, pokud ho máš ráda, radím zabojovat!
Já jsem manžela rormazlila v tom smyslu, že jsme první dceru měli pozdě (35 let) a já celý život na dětském JIRP - moje dítě jsem si moc užívala a pomoc jsem nechtěla, vlastně si s malou jen hrál a večer koupal - to sám od sebe, bavilo ho to. Pak jsem otěhotněla s dvojčaty a nastal mazec a vlastně první boje, měla jsem klidový režim a on stres, že to nezvládneme - hádky ob den. Neustoupila jsem - a vyplatilo se, protože před porodem jsem byla měsíc v nemocnici a pak ještě 14 dní na nedonošených - o malou se potaral ukázkově i když byla nemocná. Po návratu domů si myslel, že se vše vrátí do starých kolejí, ale já chtěla kojit a vlastně jsem tak 3m. stíhala jen děti a opět boje. Ted´je dvojčatům 7m. a doma jsme si to rozdělili, vstávám první a připravím děti a on jde s malou do školky - vždy i když je po noční, luxuje a umývá koupelnu. Odpoledne já vyzvednu, jdeme ven a manžel přijede na hřiště a přebere starší dítko a koupe - pokud nejde na noční tak všechny tři. Já uklízím zbytek - u nás to je potřeba denně, vařím v noci a prádlo stíhám dopoledne. Do práce půjdu taky na směny a manžel zase noční přestane sloužit. Je ten typ co vyletí a ječí co bych ještě chtěla, já mám zase v pruzení vytrvalost, nekřičím, ale neustoupím.
Držím palce, u nás to šlo pomalu, ale změny jsou super